DAUPHIN

Robinson Jeffers (10. leden 1887, Pittsburgh, Pensylvánie – 20. leden 1962, Carmel, Kalifornie)

Je jedním z nejzajímavějších autorů americké literatury. To je fakt, ne hodnotící výrok, i když byla jeho tvorba kritikou střídavě chválena a vzápětí zatracována. Jeffersovy básnické výtvory jsou moderní díla poezie v próze, přičemž důraz je na slově poezie. Podobají se obyčejnému rozhovoru, a přesto jsou neobyčejné. Jeffers dokázal vystihnout vnitřní svět člověka. Popisy skryté osamocenosti, lásky, nenávisti, krutosti i nejistoty jdou až do krajností, a přesto na tom, jak jsou podány není nic pobuřujícího. Důležitou roli v Jeffersově díle hrála otcova průprava v klasické literatuře. Už od dětství byl Jeffers obklopen světem latinských veršů a mytických příběhů. Jeffersova velikost, patetičnost, metrický záměr ve verších, kulisy syrové přírody konfrontující osamělost postav, epické dlouhé básně – to vše by mohlo souviset s antickou inspirací. Ovšem větší než antický vliv byla touha vyprávět příběhy, silné hutné příběhy. Zásadní a nevyhnutelná byla jeho stavba Jestřábí věže na Karmelském pobřeží; daleko od lidí a blízko k přírodě. Věděl, kde může psát tak, aby to mělo sílu větru, energii ohně, jestřábí ostrost a vytrvalost skal. Jeho „inhumanismus“ je přirozenou reakcí na lidské odcizení se přírodě. Byl to šťastný člověk; měl svoji milovanou ženu Unu, dva syny, Jestřábí věž a schopnost psát verše, které přetrvají stejně jako žulové útesy montereyského pobřeží.