
Výrazně autobiografický román maďarského autora romského původu je nečleněným a téměř nekonečným proudem obrazů, metafor a epizod. Dohromady tuto nepřebernou škálu historek spojuje příběh dospívání romského chlapce Něguše, podkreslený historickými událostmi, které rozbíjely idylu romské osady až k apokalypse před druhou světovou válkou. Osudy hlavního hrdiny zachycují bolestivý přerod romského kluka, který jako jediný z celé vesnice získá studiem gymnázia přístup do světa vzdělanosti, který je pro jeho okolí zapovězen. Vyrůstá v prostředí, kde se životní nejistota, plynoucí z naprostého odříznutí od okolí, snižuje důvěrou v pověry děděné po generace a v nadpřirozené síly. Cesta z této izolace je ztrátou záchytných bodů a rozrušením pevných základů. První sexuální zážitky, konfrontace s jinými klany při útěku před četníky, první bitky a morální dilemata? to vše skládá dohromady vzrušující obraz zrodu Něgušovy identity. V původních ryze popisných pasážích vyprávění se postupně rozpínají stále delší úvahy hlavního hrdiny, který stojí někde mezi dětským světem nereálných iluzí a tvrdými fakty postihujícími romskou komunitu v předválečném Maďarsku.
Tím, co drží všechny ty groteskní, tragické, absurdní, smutné i naprosto nepochopitelné lidské osudy pohromadě, je určitá esence toho, co pro autora znamená romský svět. Vyznačuje se nejen vnějšími atributy, jako je samozřejmá přítomnost špíny, bídy i řazení krádeže mezi nejvíce oceňované aktivity všech obyvatel takzvané cikánské Paříže. Romský život pro Lakatose představuje také silnější city a nerozdělitelná pouta, která svazují členy komunity do jednoho celku, který se tak může lépe bránit ničivým zásahům vnější reality. Všechno obnažené až na kost – emoce, situace, ale i lidské hodnoty a zásady – extrémní hrdost, smysl pro čest a věrnost přátelství a slibům.
Navzdory mému zmiňovanému despektu k veškerému zobecňování nelze popřít, že kniha Krajina zahalená dýmem je exkurzí do romského světa první poloviny dvacátého století. Posadí čtenáře do dýmem zakouřené chatrče na ušlapanou půdu místo podlahy a dá mu zakusit nepříjemnost věčného hladu a strachu z příchodu četníků. Zároveň mu umožní zklidnit se na životní tempo, ve kterém "se čas neměří na měsíce a na dny, ale na dobu, kdy všechno kvete, a na dobu, kdy opadává ze stromů listí".
Kateřina Menclerová, www.nekultura.cz, 9. 2. 2008