DAUPHIN

Ladislav Muška (*1928)

Narodil se roku 1928 v Semilech, tři metry od pstruhové říčky Olešky, což ho poznamenalo natolik, že dodnes je úspěšným lovcem lososovitých ryb. Řemeslo zdědil po otci, vyučil se sladovníkem. Během zaměstnání studoval v Praze sólový zpěv. Dva roky zpíval v Armádním uměleckém souboru, od roku 1951 do konce roku 1988 byl členem ústecké opery. Je nositelem řady literárních cen, spoluautorem různých sborníků. Dodnes vystupuje na koncertech a píše. Na kontě má 29 vydaných titulů. Závěrem roku 2008 mu byla udělena Cena primátora města Ústí nad Labem za přínos ústecké kultuře.

Veronika vražednice

Dle efektní anotace „příběh lásky a smrti v kulisách zločinu, hráčů a zemědělství“, ve skutečnosti spíše pokus o společensky nabádavou skicu severočeské krajiny posledních dvaceti let. Autor zaplnil text snad všemi problémy, s nimiž se lze v daném regionu setkat – od sociálně neadaptabilních romských rodin po gamblery a přistěhovalce. Bohužel, samotný příběh se zdá být jen záminkou pro kritiku, postavy jsou pouhé typy, jež nemohou svým jednáním nikterak překvapit. Celá historie zločinu je podávána z odstupu formou odpovědí na otázky soudního obhájce, logická ich-forma je však změněna v er-formu. To dává autorovi možnost obsáhnout širší pole témat, na straně druhé však omezuje prostor pro vykreslení postav. Hrdinka Veronika zabije svého muže, aby ho v podstatě spasila, ale na to, abychom v ní viděli světici, je jako postava příliš povrchní, postrádá hloubku a charisma (nelze si nevybavit sílu osobnosti hlavní hrdinky dokumentu Víta Janečka Ivetka a hora). S trochou nadsázky a cynismu by bylo možné říct, že se záletům a spádům jejího muže ani nelze divit. Veronika je předvídatelná stejně jako celý Muškův román, Jánoš proto stereotypní (to jest pokojný) svazek vymění za hřích. Otázkou je, jak se má schematickému textu bránit čtenář, neboť kromě působivé fotografie na obálce je zde těžké nalézt alespoň chvilkové vzrušení.

Anna Vondřichová, A2 č. 9, 2009