DAUPHIN
photo © Jan Horáček

Miroslav Wanek (*7. dubna 1962)

Český textař, básník, skladatel, hudebník, pedagog. V roce 1981 založil jednu z prvních (a dle mínění kritiky nejlepších) českých punkových skupin FPB. V roce 1985 přišel do skupiny Už jsme doma, které vtiskl svůj způsob práce a díky svým kontaktům s Jazzovou sekcí ji uvedl na českou a později i na evropskou a světovou scénu. Během 20 let existence této skupiny objeli Už jsme doma 27 zemí a odehráli více než 1700 koncertů, natočili velkou řadu CD a DVD a hudba Miroslava Waneka se objevila i v několika filmech, např. Fimfárum nebo Kouzelný zvon (Aurel Klimt). Od roku 2004 působí jako pedagog na Vyšší odborné škole filmové ve Zlíně a na Universitě Tomáše Bati tamtéž.
/wikipedia/

Milostné vyznání ze železa, které právě taje (Máj)

Miroslava Waneka nejspíš řada lidí zná jako kapelníka a textaře legendárního tělesa Už jsme doma, které českou alternativní scénou rezonuje už bezmála tři desetiletí. Pravdou přitom je, že Wanekovy texty pro UJD mají originální rukopis, osobitý výraz i poetiku. Alba mají jednolité téma a text vždy s hudbou žije v absolutně symbiotickém vztahu – rodí se spolu a jeden z druhého. A to i přesto, že Wanek v jednom z rozhovorů přiznal, že pro něj: „hudba je jenom futrál na slova.“ Je tedy zajímavé sledovat, jak se vyrovnává s textem psaným bez zjevné hudební linky.

Máj odkazuje k milostné a romantické tradici. Košaté máchovské variace ale nečekejte. I když nese milostné téma, je spíše reminiscencí proměn, které milostný vztah provázejí. Záznamníkem situací, které nemají prchnout, ale připomínat se. V něžných, občas naivních, jindy syrových a nezkrášlených říkankách o tom, co si dva příliš často neříkaji. Kniha se dá číst jako poéma, i když nedlouhé básně stojí na stránkách osamoceně. Pokud ji vnímáme jako celek, postrádá silný moment začátku i konce. Básně se sice některými motivy přelévají jedna do druhé, jindy ale zase souvisejí spíše jako asociace, nebo připomínají různé kapitoly jediného příběhu. Tematickou ucelenost vizuálně podrtrhuje i štíhlý formát knihy a frontispice malíře Martina Velíška.

Sbírku vystihuje snaha o úsporné a sevřené vyjádření. Wanek má rád zkratku. Zároveň dbá na to, aby se mezi čistými slovy nevytratil smysl. Připočíst musíme jeho zvláštní vidění světa. Představivost na hraně hry, naivní, pitoreskní, ale i syrové až surreálné přítomnosti. Prostá slova se setkávají v neobvyklých spojeních a intenzivně vyvolávají obrazy a situace. V přirovnáních se nezřídka vztahuje k neživotným formám, které evokují nálady a hnutí lidské mysli. Zdá se, že Wanek v knize dospěl k pro sebe ideálnímu tvaru – co se týče délky jednotlivých veršů a básní. S rýmem nakládá intuitivně a nenásilně. Básně obsahují malé příběhy a spějí k pointám. Mají přirozený vnitřní rytmus. Za povšimnutí stojí i frázování, kterým autor podtrhuje mnohoznačnost slov a nabízí různé možnosti jak je nechat znít.

Wanekova útlá sbírka Máj může působit dojmem, že vznikala dlouho a s pečlivostí. Anebo naopak že se básně narodily jedna po druhé, jako se rodí slova na jazyk. Nese jediné téma, aniž by se opakovala. Je souborem s lehkostí črtaných milostných vyznání a vzkazů. Hovoří srozumitelným jazykem, přitom s naléhavostí, vnitřním kouzlem a zadržovanou něhou. Wanek je objevný tím, že se nesnaží experimentovat, ohýbat a inovovat slova, ale naopak se vrací k jejich původnímu smyslu. Jeho sbírka je mimořádně zajímavým úkazem na poli současné české poezie.

Václav Kovář, literární.cz, 20.6.2011