Zde s předstihem uveřejňujeme informace o knihách, které zatím nevyšly, ale už jsou v tisku. Abyste se měli na co těšit.
Steinerova prozaická tvorba míří tam, kam běžná literatura vstupuje jen zřídka – do hlubin Pacifiku, do bažin Amazonie, do vyhlazovacího tábora v Polsku i do Itálie po pádu železné opony a zhroucení marxistických ideálů. Jsou to nadčasové příběhy o strachu, o soužití lásky a nenávisti, o víře a naději, o podstatě holocaustu i o nemožnosti zapomenout.
Víc než desetiletí shromažďuje Jarmila Fríbová (1987) obrazy a výroky spojené s duchem psychiatrických institucí. Její básnická prvotina je souborem eidetických záznamů, ve kterém se odklání od mnohomluvnosti zpovědi nebo ulpívání na neutěšeném vnějšku. Vytváří skrumáž hledisek, z níž se vydělují hlasy průvodců a skupinové příslušnosti. Dokládají existenci solidarity navzdory dohledu, napříč časem.
Labyrint samoty je esej o obecném lidství, o samotě člověka, do které je vyvržen z mateřského lůna, o bezstarostém dětství a dospívání, kdy je vržen do opětovné samoty, jejíž naplněním je nalézání toho druhého.
Lágrový epos ze Soloveckých ostrovů udivující nejen svým příběhem ale i precizním historickým zpracováním. Přeložen do řady jazyků, podle předlohy byl natočeni stojmenný úspěšný seriál.
