Odpoledne
Rozkvetlá louka
plná slunce a hmyzu.
Za ní černý les.
Slunce od rána
zahřívá zem. Kukačky
přinesly léto.
Mladá kachnička
klidně si pluje. V houští
vyčkává lovec.
Podvečer
Na okraj lesa
vánek zavál pár tónů
z veliké dálky.
Odkudsi ze vsi,
na rudou borovici,
zaštěkal pes.
Vychází měsíc.
Na křivolaké větvi
zatokal tetřev.
Potemněl večer,
zatřpytily se hvězdy;
snesla se rosa.
Rybník
Po černé vodě
pomalu klouže loďka.
Skřípají vesla.
Strakatý šašek
rozkymácel pramici.
Jenom se chechtal.
A kdesi u dna
starý kapr zatoužil
po divoženkách.
Senrjú
Japonské senrjú
Sedmnáctislabičné:
pět, sedm a pět.
Senrjú to je jen
plebejská forma starých,
noblesních hajků.
Obrat
Průzračný potok.
Vrby se nachylují
a voda plyne.
Kašlu na vrby,
rybník a lesklé vážky.
Mě láká život.
Stále se snažím
napsat ta správná senrjú.
Není to snadné.
Soucit
Vážka nad tůní
je omílané hajkú.
Senrjú jsou lepší.
V tom je ten rozdíl:
hajkú je o přírodě,
senrjú o lidech:
jak bezdomovec
daroval cigaretu
kamarádovi.
Pokus
Není problémem
napsat senrjú. Obtíž je
napsat ho dobře.
Vymýšlím báseň
dlouhou sedmnáct slabik.
Jako Japonec.
Jsou to však senrjú?
Nevím. Psal jsem je vlastně
jaksi na pokus.
Skartace
Nic na tom není.
Každý ho dokáže psát,
jen mít tu drzost.
Měl jsem tu drzost
napsat několik senrjú,
většinou špatných.
Teď z těch pokusů
vyberu pár. Ostatní
lhostejně spálím.
